Podnikám. 16 let. Mám děti. 10 let.

A nedávno mě napadlo zeptat se dvou starších, co je to podnikání. Jen tak. Otevřená otázka bez nějakých dalších přílipků. Aby to byla odpověď jejich a ne mnou ovlivněná. (Samozřejmě jsem si vědoma, že náš každodenní život je ovlivňuje více než dost :-))

Co jsem získala? Dvě unikátní odpovědi hodné lídrů. Posuďte sami.

Syn namaloval přes celý výkres obrovského žraloka. Kolem desítky malých rybiček. Všechny plavou stejným směrem jako žralok. Některé rybičky žralok požírá. Jediná rybička plave opačným směrem než žralok. Dle interpretace autora: „Nebojí se ho. Ví o něm. Stejně budou brzy každý jinde. Jde svou cestou. Vypadá to, že to chce odvahu. Ale spíš sežere ty, co plavou stejným směrem. “ Stejně jako syn – je to samorost, velká individualita, která se dokáže přizpůsobit, pokud v tom vidí smysl, ale klidně si sám jde proti proudu, když z jeho pohledu je smysl jinde. Odvážný.

Dcera namalovala člověka na loďce. Ten praví: Chci zlato. Na dně jezera je opravdu ukrytý poklad. Na břehu stojí dvě bytosti – lidé ve tvaru srdce. Když jsem se ptala, co to namalovala, řekla mi: „Tady je pán, chce něco získat. Má dvě možnosti. Skočit do vody sám a doufat, že to zvládne sám. Je to ale riskantní. Asi nebude mít dost síly a může se i utopit. Na břehu jsou lidé. Ti mu mohou pomoct. Jen ten pán musí myslet na to, že oni mají taky srdce.“ Přesně taková je i dcera. Kooperativní, ohleduplná, se zájmem o lidi okolo, vědomá si hodnoty spolupráce.

A já si říkám, jak je skvělé, že dvě tak malé děti (8 let a 6 let) jsou schopny být tak ve spojení se sebou, že jsou schopny to promítnout do vysvětlení tak nedětského slova. Že své silné stránky dokáží odrazit ve významech slov. Věřím, že pokud půjdou cestou podnikání, přesně to v něm budou reprezentovat. Věřím, že pokud půjdou jakoukoli cestou, neztratí se na ní.

Je obrovská škoda, že my dospělí jsme tohle spojení často někde zapomněli, ztratili, odložili. Jak by nám mohlo být užitečné, abychom byli skutečně autentickými – lídry v našem podnikání, rodiči, manažery … lidmi.

A jak to máte vy? Jako děti? A nebo jste z toho už vyrostli?