Tak nám začal školní rok.
Jak to udělat, aby se společná rána nesmrskla do šíleného pobíhání po bytě, ukusování rohlíku zatímco dítě soukáme podruhé do trika, které si prve oblíklo obráceně, dopíjení studeného kafe na schodech (pokud jsme si jej stihli vůbec zalít), ječení, že takhle to 100% nestihnem.
Jak to prostě udělat, abychom z domu vypluli v klidu a pohodě minutku před zamýšleným termínem odjezdu?
Definujte si SPOLEČNĚ, jaké má ráno být.
Ne, tím nemyslím sled činností, které se musí ráno udělat. Kdy čistit zoubky a kdy vypít čaj.
To jsou už praktické kroky, které naplní náš záměr. Jako většina lidí začínáme zpracováváním výčtu CO. Ale standardně uniká PROČ. Přitom to je opakovaně prověřené. Pokud lidem dáte seznam činností, nepřijmou za ně příliš odpovědnost. Nefunguje to. Doma ani ve firmě. Prostě to je váš plán a oni se shodou okolností vyskytli při jeho plnění. Budou tak nějak vlát mezi činnostmi bez znalosti kontextu. Někdy lépe, někdy hůře. Ne. To, že potřebujete dorazit do školy není dobrý důvod. Nakonec to se vám i tak vždy nakonec nějak podaří. Vy ale přeci chcete víc. Chcete něco lepšího.
Začnete tedy s PROČ
Sedněte si a řekněte si, jaké by mělo být ráno, které končí pohodovým odchodem, nikomu netečou slzy a nejde pára z uší.
Tipla bych, že nebude zásadní problém shodnout se na tom, že všichni chcete KLID. (Nenechejte se ale ovlivnit a definujte si své proč, já pouze pro zjednodušení budu pracovat s tímto.) Ale jděte dál to, co znamená klid pro mámu, neznamená klid pro dítě. Mámu třeba naplní klidem to, že se budou vykonávat jednotlivé potřebné činnosti podle plánů bez zbytečných prostojů. Pro dítě to může být, že si stihne chvíli pohrát. Co se stane, když v praxi na sebe tyhle dvě představy narazí, určitě znáte. A ony narazí. Protože jste si naplánovali jejich činnosti bez jejich zapojení. To nikdy nefunguje.
Takže lépe. Chceme klid. Co to znamená pro mámu? Co pro tátu? (No ano, patrně ani dva dospěláci se neshodnou.) Co pro nejstaršího? Co pro nejmladšího? Klidně si to zapište.
Udělejte si mapu klidného rána.
Uvidíte, co se do něj všechno musí vejít aby byl klid. Máma potřebuje pro klid odejít z uklizeného bytu. To má těžké. Ostatní s tím nepočítají, není to jejich definice klidného rána. Dítě si musí srovnat všechny dinosaury, se kterými spalo v postýlce. To má těžké. Ostatní s tím nepočítají, není to jejich definice klidného rána. Puberťák musí sjet Insta a nebo jiné sociální sítě, jestli je tamní svět stejný, jako když šel spát. To má těžké. Ostatní s tím nepočítají, není to jejich definice klidného rána.
Takže je třeba to sladit. Aby průniky našich představ byly kompatibilní. Na čem se můžeme shodnout? Co je ta nejmenší možná shoda?
Je třeba nelpět. Vykládat dítěti, že vybarvení obrázku je blbost, která ráno nemá prostor, zatímco nedokážeme odejít nenalíčené, neobstojí. Neposuzujme to, zda potřeba někoho je dostatečně dobrá. Ta prostě je. Hledejte cesty, jak ji naplnit, abyste zároveň naplnili potřebu společnou. Klid. Pokud někomu budete vysvětlovat, že jeho potřeba je hloupost, akorát se zasekne. Bude to vy vs. on. Místo klidu budete hrát přetahovanou. Sežere vám to dost energie a klid rozhodně nedoručí. Vaše pozornost bude směřována úplně jinam. Pokud mu ale řeknete, že to respektujete a přemýšlíte, jak to integrovat do společného záměru (klidné ráno), začne se odehrávat úplně jiný příběh. Ptejte se, co navrhují? Jak by to mělo probíhat? Co uděláte vy? A co zůstane na nich? Tvořte společně své ideální ráno. Tak abyste se společně dostali k:
Když každý z nás udělá tenhle dílek, dospějeme k tomuto společnému cíli.
Cítíte tu jinou energii než když dítěti dáte dokonalý rozpis činností, co od něj ráno čekáte, aby fungovalo podle vaší představy?
Lpění je vůbec past. Protože i když se hezky vyladíme, situace v níže s pohybujeme není vždycky taková, jakou bychom chtěli. Třeba nám dnes ráno vypověděl službu synův senzor, který potřebuje. To je opravdu patovka. Někdy se někdo polije čajem, zakecá triko od pasty … Prostě věci nejdou tak, jak jsme chtěli. Co pak? Pozor na ulpívání na CO, na jednotlivých činnostech. Vraťte ke se k PROČ. Chtěli jste přece klidné ráno. Opravdu vám to zničí jedno špinavé triko? Kdo vůbec řekl, že dítě nesmí do školky s umazanou pusou od marmelády? To už je ale jiný příběh o našich přesvědčeních. Třeba se jim pověnujeme někdy příště. Tady nám postačí pouze stopnout, nadechnout se. A s vědomím toho, co chceme mít na konci (klidný odchod z domu) vyřešit krizovku. Nelpět na dokonalosti. Ale neztratit ze zřetele společný záměr.
Protože pokud na společné PROČ rezignujete, jen těžko můžete chtít, aby jej příště neztratil ze zřetele někdo jiný.
Takhle se dá postupovat u všech aktivit, které jako rodina děláme.
Někdy slýchám, že na tohle není čas. Není. Protože řešíváme konflikty, které jsou přímým důsledkem nepojmenování společných záměrů, vzájemného nepochopení potřeb a všeho, co jsme popsali výše.
Udělejte si čas, abyste získali čas.
Budu vám držet palce.
Pokud vás zajímá více, mrkněte na mou knihu Rodič leader nebo na online kurz Staňte se tvůrcem vašich dohod.